Ze \u017eivota<\/p>\n\n\n\n
„\u0158\u00edk\u00e1m ti to u\u017e po t\u0159et\u00ed,“ prav\u00edm pon\u011bkud zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem. Jarmila Kavkov\u00e1<\/em><\/p>\n\n\n\n Jedno r\u00e1no<\/p>\n\n\n\n V\u0161edn\u00ed r\u00e1no v\u0161edn\u00edho dne. Velk\u00e1 st\u00e1la u zrcadla a malovala se. Nep\u0159irozen\u011b vysunovala bradu a legra\u010dn\u011b kr\u010dila nos. Mal\u00e9 to p\u0159i\u0161lo k sm\u00edchu a Velk\u00e1 se rozzlobila: „Pros\u00edm t\u011b, nemysli v\u011b\u010dn\u011b na sam\u00e9 pitominky a jez, nebo TO nestihneme!“ TO – byla \u0161kolka a \u0161kola, kam ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no ob\u011b dv\u011b posp\u00edchaly. Mal\u00e1 si pak hr\u00e1la a Velk\u00e1 u\u010dila. Odpoledne se setk\u00e1valy na rohu mal\u00e9ho parku, Velk\u00e1 tu druhou chytla za ru\u010di\u010dku a moc spolu sp\u011bchaly dom\u016f. Mal\u00e1 si marn\u011b vzpom\u00ednala, kdy m\u011bli vlastn\u011b dost \u010dasu. Pak se ale opravila – kdy m\u011bla Velk\u00e1 dost \u010dasu. Ta si te\u010f ve velk\u00e9m sp\u011bchu obl\u00e9kala pun\u010dochy: „Je to mo\u017en\u00fd, zase o\u010dko a SN\u00cdDEJ!“ „No j\u00f3,“ zabru\u010dela Mal\u00e1. „Loup\u00e1\u010dek je letad\u00fdlko a tady mus\u00edm ud\u011blat ok\u00fdnka, aby lidi vid\u011bli ven na strome\u010dky a na m\u011b a Velkou.“ Ukazov\u00e1\u010dkem \u0161\u0165ouchala do pe\u010diva a pak se do n\u011bj zakousla. „Tak a te\u010f spadne, j\u00e1 jsem mu ukousla vrtulku. Ale m\u00e1 je\u0161t\u011b k\u0159id\u00fdlka. „A pro\u010d m\u00e1 letadlo k\u0159\u00eddla?“ zeptala se Velk\u00e9, kter\u00e1 kolem n\u00ed prob\u011bhla. „Aby se m\u011bli hloup\u00ed \u010demu divit, to… CO TO ZASE d\u011bl\u00e1\u0161? Pros\u00edm t\u011b dej to sem a p\u016fjde\u0161 bez sn\u00eddan\u011b. Vypij si alespo\u0148 \u010daj.“ Mal\u00e1 za\u010dala natahovat mold\u00e1nky: „Letad\u00fdlko nem\u016f\u017ee v ko\u0161i l\u00edtat a lidi v n\u011bm budou moc smutn\u00fd, v\u00ed\u0161?“ „P\u0159esta\u0148,“ za\u0161karedila se Velk\u00e1. Mal\u00e1 toho tedy nechala. Koukala p\u0159ed sebe na ubrus, kde slun\u00ed\u010dko vytv\u00e1\u0159elo barevn\u00e9 mozaiky. A pak se pod\u00edvala p\u0159es sklenici do okna. Sv\u011bt m\u011bl hn\u011bdou barvu, slun\u00ed\u010dko bylo taky hn\u011bd\u00e9 a jej\u00ed prst\u00edk m\u011bl sladce \u010dokol\u00e1dovou barvu. Ve skleni\u010dce plavali kous\u00ed\u010dky \u010daje a vypadali jako rybi\u010dky v akv\u00e1riu. Zvedla sklenku proti oknu a najednou v n\u00ed m\u011bla cel\u00e9 slunce. Dr\u017eela ho v dlani a zd\u00e1lo se j\u00ed, \u017ee sv\u00edt\u00ed jenom pro ni. Ale lidem ho taky p\u016fj\u010d\u00edm, \u0159ekla si. Zeptala se Velk\u00e9: „Pro\u010d nem\u016f\u017eeme \u017e\u00edt na slun\u00ed\u010dku, bylo by n\u00e1m teplo, Eskym\u00e1ci by nemuseli nosit ko\u017e\u00ed\u0161ky a v\u0161ichni bychom byli kr\u00e1sn\u011b op\u00e1len\u00ed a tob\u011b by moc slu\u0161ely ty b\u00edl\u00fd \u0161aty, co jsi dostala od t\u00e1ty, ne\u017e \u0161el bydlet na tu nejvy\u0161\u0161\u00ed horu sv\u011bta, aby se nau\u010dil od pt\u00e1k\u016f l\u00edtat a …“ „P\u0159esta\u0148,“ k\u0159ikla Velk\u00e1. „V\u017edy\u0165 jsi to sama \u0159\u00edkala,“ br\u00e1nila se Mal\u00e1. „A j\u00e1 chci za n\u00edm, chci chytit slun\u00ed\u010dko…“ „Tak a te\u010f u\u017e toho m\u00e1m dost,“ rozzlobila se toho r\u00e1na ji\u017e podruh\u00e9 Velk\u00e1, „v\u011b\u010dn\u011b n\u011bjak\u00fd v\u00fdmysly.“ Chytla \u010daj a vylila ho. Mal\u00e1 se zarazila: „Pro\u010d si mi vylila slun\u00ed\u010dko? Bylo ve skleni\u010dce a sv\u00edtilo. V umyvadle sv\u00edtit nem\u016f\u017ee!“ „Pros\u00edm t\u011b,“ u\u0161kl\u00edbla se Velk\u00e1, „nazuj si honem boty a moc nemedituj, a\u0165 m\u016f\u017eeme j\u00edt.“ A pak jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, moc sp\u011bchaly, aby TO tedy stihly. A musely j\u00edt po zemi p\u011b\u0161ky, proto\u017ee nebylo letadlo, a nebe se mra\u010dilo, proto\u017ee na n\u011bm nem\u011blo co z\u00e1\u0159it. <\/p>\n\n\n\n S. \u0160m\u00eddov\u00e1<\/p><\/blockquote>\n\n\n\n Popelnice<\/p>\n\n\n\n Stoj\u00ed na rohu \u010din\u017e\u00e1ku, star\u00e1 a od\u0159en\u00e1, na dn\u011b m\u00e1 roze\u0161klebenou r\u00e1nu. \nLid\u00e9 j\u00ed vyhodili, pr\u00fd ji nepot\u0159ebuj\u00ed, u\u017e vyslou\u017eila sv\u00e9 a tak\u00e9 u\u017e na n\u00ed \nzapomn\u011bli.\nTo bylo jist\u011b d\u00e1vno, tenkr\u00e1t st\u00e1la o kousek d\u00e1l, nov\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1, lid\u00e9 se \nna ni usm\u00edvali a ona byla \u0161\u0165astn\u00e1.\nPak p\u0159i\u0161el ten osudn\u00fd den, n\u00e1hle tu st\u00e1la nepot\u0159ebn\u00e1 a na obt\u00ed\u017e. Lid\u00e9 ji\n poranili a pak v n\u00ed zni\u010dili v\u0161echnu v\u00edru. Zatrpkla v\u016f\u010di sv\u011btu. Byla \nsama a p\u0159es v\u0161echnu svoj\u00ed ubohost byla hrd\u00e1 a sv\u00fdm zp\u016fsobem vzne\u0161en\u00e1. \nNikdo si j\u00ed nev\u0161\u00edmal, ale i j\u00ed byli v\u0161ichni lhostejn\u00ed.\nJednoho dne \u0161la kolem mlad\u00e1 \u017eena a za ruku vedla d\u00edt\u011b. D\u00edt\u011b se matce \nvytrhlo a b\u011b\u017eelo k popelnici, kter\u00e1 se kr\u010dila v kout\u011b a o\u010dek\u00e1vala r\u00e1ny. \nTuse v\u0161ak stalo, so v\u016fbec ne\u010dekala. Mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko, s velikou modrou \nma\u0161l\u00ed, si sedlo na bobek, pohladilo j\u00ed r\u00e1nu a \u0159eklo: „Nepla\u010d, j\u00e1 ti to \npofouk\u00e1m, vi\u010f, \u017ee u\u017e to v\u016fbec nebol\u00ed?“ V tom zakro\u010dila matka: „Jde\u0161 pry\u010d\n od t\u00e9 popelnice, pod\u00edvej se, jak je \u0161pin\u00e1v\u00e1 a o\u0161kliv\u00e1.“ D\u00edt\u011b \nnereagovalo. \u017den\u011b do\u0161la trp\u011blivost, vzala je za ruku a t\u00e1hla pry\u010d. \nD\u011bv\u010d\u00e1tko sta\u010dilo je\u0161t\u011b za\u0161eptat: „Neboj, j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm.“\nOd toho dne popelnice st\u00e1le \u010dek\u00e1 a v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee jednou p\u0159ijde mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko s\n velikou modrou ma\u0161l\u00ed, sedne si nabobek: „Tak jsem tady, u\u017e nebu\u010f \nsmutn\u00e1, j\u00e1 ti to pofouk\u00e1m.“\n<\/p>\n\n\n\n Jana Va\u0148kov\u00e1<\/p><\/blockquote>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Ze \u017eivota „\u0158\u00edk\u00e1m ti to u\u017e po t\u0159et\u00ed,“ prav\u00edm pon\u011bkud zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem. „No, vid\u00ed\u0161 to,“ \u0159ekne vzdorovit\u011b m\u016fj p\u011btilet\u00fd syn. „A ono to nejde a nejde.“ „V\u0161ak ono to p\u016fjde?“ \u0159\u00edk\u00e1m d\u016frazn\u011b. „Nep\u016fjde to ani po dobr\u00e9m, ani po zl\u00e9m,“ odpov\u00ed vyz\u00fdvav\u011b. D\u00edv\u00e1m se na n\u011bho, tv\u00e1\u0159\u00ed se naprosto v\u00e1\u017en\u011b, […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":1152,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[6],"tags":[],"class_list":["post-1149","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-cancak"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1149","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1149"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1149\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1153,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1149\/revisions\/1153"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1152"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1149"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1149"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.tulak.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1149"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
„No, vid\u00ed\u0161 to,“ \u0159ekne vzdorovit\u011b m\u016fj p\u011btilet\u00fd syn.
„A ono to nejde a nejde.“
„V\u0161ak ono to p\u016fjde?“ \u0159\u00edk\u00e1m d\u016frazn\u011b.
„Nep\u016fjde to ani po dobr\u00e9m, ani po zl\u00e9m,“ odpov\u00ed vyz\u00fdvav\u011b.
D\u00edv\u00e1m se na n\u011bho, tv\u00e1\u0159\u00ed se naprosto v\u00e1\u017en\u011b, \u010dek\u00e1, co to ud\u011bl\u00e1.
Sko\u010d\u00edm a d\u00e1m mu pohlavek, je m\u00e1 prvn\u00ed my\u0161lenka.
Ta druh\u00e1 je rozumn\u011bj\u0161\u00ed.
„V\u0161ak ono to p\u016fjde,“ \u0159eknu znovu pokojn\u011b.
„My se p\u0159ece domluv\u00edme, kdy\u017e jsme kamar\u00e1di!“
Z\u00edr\u00e1…
Z\u0159ejm\u011b jsem ho p\u0159evezla, p\u0159ekvapila, vedu 1:0, jak \u0159\u00edk\u00e1me my dosp\u011bl\u00ed.
Vyrovn\u00e1v\u00e1. P\u0159i\u0161el a dal mi pusu.
Oba se \u0161\u0165astn\u011b sm\u011bjeme. <\/em><\/p>\n\n\n\n
\n\n\n\n
\n\n\n\n